Tradičně uváděno sedm (číslo plnosti), ale je jich jistě velké množství. Názvy darů vycházejí z knihy proroka Izaiáše (Iz 11,2).
Dar MOUDROSTI
= rozpoznat pravé životní hodnoty
- Učí nás dívat se na život Božíma očima = schopnost utvořit si správnou stupnici hodnot (co je v životě důležité, co méně, co vůbec); = schopnost vidět v každém člověku dobro
- Příběh s kameny a sklenicí (nejprve velké kameny = rodiče, sourozenci, přátelé; menší = zaměstnání, auto, dům, dovolená; písek = drobnosti denního života) – správně sklenici naplňovat!
- Poznávám pravé hodnoty a správná rozhodnutí
PŘÍBĚH POKUSU UČITELE FILOZOFIE
Učitel filozofie přišel do třídy. Když se studenti usadili, vytáhl ze šuplíku nádobu a naplnil ji až po povrch velkými kameny. Pak se zeptal, zda je nádoba plná. Studenti řekli, že ano. Učitel vytáhl krabici s menšími kamínky a nasypal je nahoru. Zatřepal nádobou a menší kamínky popadaly mezi velké kameny a vyplnily mezery mezi nimi. Opět se zeptal, jestli je nádoba plná. Studenti souhlasili již váhavěji. Učitel vytáhl sáček s pískem a nasypal jej na povrch nádoby. Písek vyplnil po protřepání i ty nejmenší skulinky. Ani teď nebyla nádoba zcela plná – ještě bylo možno naplnit ji vodou.
Řekl: „Touto ukázkou jsem chtěl vysvětlit, že tato nádoba je jako váš život. Velké kameny znázorňují důležité věci, jako je rodina, partner, děti, přátelé. Pokud byste je ztratili, bylo by to pro vás zničující. Menší kamínky ukazují ostatní, méně důležité věci, např. auto, dům, zaměstnání. A písek všechno ostatní – drobnosti denního života. Když jdou písek nebo kamínky do nádobky jako první, nezůstane místo pro velké kameny. Stejně to platí i v životě: když budete ztrácet čas a energii drobnostmi a nedůležitými věcmi, nikdy nebudete mít čas na věci, které jsou skutečně důležité! Proto se, milí studenti, věnujte v životě skutečně důležitým věcem. Hrajte si se svými dětmi, udělejte radost svým rodičům, partnerům. Dejte si záležet na kamenech, které jsou skutečně důležité. Určete si své cíle. To ostatní jsou jen kamínky a písek. Hodně štěstí. Doufám, že se vám to podaří.“
Dar ROZUMU
= hledat a nacházet pravdu
- Pochází z latinského „intelekt“ (inter + legere = číst zevnitř, poznávat zevnitř)
- Neulpíváme na povrchu, nesoudíme lidi a věci podle zdání – ne pouze očima, ale srdcem, tzn. láskou
- Dává vhled do nejdůležitějších otázek života – dává poznat smysl všech věcí, zvláště Boha a jeho úmyslů – pronikáme do Božích pravd
- Příběh o návštěvě andělů v bohaté a chudé rodině
PŘÍBĚH O NÁVŠTĚVĚ ANDĚLŮ V BOHATÉ A CHUDÉ RODINĚ
Dva andělští poutníci se zastavili, aby strávili noc v domě bohaté rodiny. Rodina byla nepohostinná a Odmítla anděly nechat v místnosti pro hosty. Místo toho byli ubytováni ve studeném sklepním pokoji. Jakmile si ustlali na tvrdé podlaze, starší anděl uviděl díru ve zdi a opravil ji. Když se mladší anděl udiveně ptal proč, starší odpověděl: „Věci nejsou takové, jakými se zdají být.“ Další den si šli odpočinout do domu velmi nuzného, ale pohostinného farmáře a jeho ženy. Poté, co se s nimi manželé podělili o trochu jídla, co měli, řekli andělům, aby spali v jejich posteli, kde si dobře odpočinou. Ráno po svítání našli andělé farmáře a jeho ženu v slzách. Jejich jediná kráva, jejíž mléko bylo jediným příjmem rodiny, ležela mrtvá ve chlévě. Mladší anděl se ptal staršího, jak se to mohlo stát.
„První muž měl všechno, a tys mu pomohl,“ vyčítal. „Druhá rodina měla málo, ale byla ochotna podělit se o vše, a tys dovolil, aby jim zemřela kráva. Proč?“ „Věci nejsou takové, jakými se zdají,“ odpověděl starší anděl. „Když jsme byli ve sklepním pokoji, všiml jsem si, že v té díře ve stěně byla zásoba zlata. Jelikož majitel byl posedlý chamtivostí a neochotou sdílet štěstí, utěsnil jsem stěnu, aby poklad nemohl najít. Když jsme další noc spali ve farmářově posteli, přišel si anděl smrti pro jeho ženu. Dal jsem mu místo ní krávu.“
Dar RADY
= správně se rozhodovat
- Pomáhá člověku správně se rozhodnout v každé životní situaci
- Ne radit druhým, ale NASLOUCHAT Bohu a nechat si poradit
- Umění rozlišovat mezi tím, co je dobré a co špatné
- Nezbytným předpokladem je POKORA
PŘÍBĚH O ŘECE A SCHOPNOSTI SE ZEPTAT
Tři lidé se potřebovali dostat na druhý břeh velmi dravé řeky. První byl obchodník, který na druhé straně měl šanci zdvojnásobit svůj majetek. Klekl k modlitbě: „Pane, dej mi odvahu přeplavat řeku, na jejímž břehu mě čeká velké bohatství, dám i na kostel, každá minuta je drahá, prosím, pospěš si.“ Po chvíli se odhodlal a ponořil se do řeky a proud ho strhl a odnesl. Druhý byl voják, známý svou odhodlaností i bezúhonností. „Pane, dej mi sílu překonat tuto překážku. Bojovat za slávu je mým heslem.“ Bez váhání skočil do vody, která byla silnější a odnesla ho též. Třetí osobou byla žena, doma na ni čekal muž a děti. I ona poklekla: „Pane, pomoz mi, dej mi radu, jak se dostat na druhý břeh.“ Vstala a všimla si pastýře, jak hlídá své ovečky. „Jak bych se dostala přes řeku?“ Pastýř ji řekl, že nějakých deset minut odtud je provazová lávka, když si dá pozor, přejde na druhý břeh.
Dar SÍLY
= odvaha k vykonání toho, co po nás Bůh žádá; vytrvalost ve zkouškách
- Vlévá člověku odvahu, vytrvalost a houževnatost – upevňuje naši víru, dodává naději a probouzí lásku
- Pomáhá, abychom byli schopni čelit zlu a bojovat s ním v každé jeho podobě
- Pomáhá překonávat překážky a vytrvat ve zkouškách
- Uschopňuje k radosti a optimismu
PŘÍBĚH O VĚTVI NA ZDI
Jistý muž se často stěhoval a vždy jako první si pověsil na stěnu kus klacku. Každý, kdo k němu přišel, se na ten klacek zeptal. „Když jsem byl malý, chtěl jsem v zimě s dědečkem do parku. Měl nemocné srdce, nohy už mu nesloužily, ale já stále prosil, aby se mnou šel. Chtěl jsem k rybníku vlézt na led a klouzat se. „Dej si pozor, led není dost silný!“ Pozdě. Led se pode mnou prolomil. Dědeček se strachem roztřásl, uviděl na štěstí větev, podal mi ji a vší silou táhl, já se zas vší silou držel větve. Vytáhl mne, byl jsem mokrý, zmrzlý, děda zpocený, vysílený. Horká koupel ale pomohla jen mně, děda v noci zemřel, srdce to nevydrželo. Běžel jsem k rybníku a našel tu větev, kterou si vždy pověsím v bytě. My křesťané máme dvě zkřížené větve, které připomínají Někoho, který dal všechno, sílu, život i lásku za záchranu každého z nás.
Dar UMĚNÍ (poznání, vědění)
= umění žít jako křesťan
- Pomáhá nám dávat věci do souvislosti s konečným cílem – umožňuje pronikat do Božích tajemství
- Učí nás žít a ovládat se – vtiskuje nám Boží slovo do srdce, připomíná nám ho a uschopňuje podle něj žít jako opravdoví křesťané
- Pomáhá nám vidět Boha ve stvoření – věci stvořené vedou pohled ke svému Stvořiteli
PŘÍBĚH O STARCI V BRÁNĚ MĚSTA
Na kraji města sedí stařec a přichází k němu pocestný se slovy: „Ještě jsem tu nikdy nebyl. Žijí zde také lidé sobečtí a zlí, kterých jsem si užil až dost?“ Stařec nato: „I tady jsou lidé sobečtí a zlí.“ Za chvíli se tohoto starce ptá jiný pocestný: „Jsem tu poprvé. Jací tady žijí lidé?“ Stařec: „Jací lidé žijí tam, odkud jsi přišel?“ „Dobří, štědří, pohostinní i poctiví.“ „I zde jsou takoví,“ odvětil stařík. Obchodník, který zaslechl oba rozhovory, se vyčítavě podíval na starce: „Jak můžeš odpovědět na stejnou otázku pokaždé jinak?“ „Synu,“ řekl stařík, „každý si nosí svůj svět v srdci. Kdo nenajde nic dobrého na minulosti, nenajde nic dobrého ani tady. A kdo poznal hodné lidi jinde a měl i přátele, najde je i zde. Lidé jsou takoví, jaké je vidíme ve svém srdci!“
Dar ZBOŽNOSTI
= důvěřovat Bohu
- Umožňuje poznat velké Boží milosrdenství k nám a opětovat ho láskou k Bohu i lidem
- Radost z Boží blízkosti – důvěrný rozhovor s Bohem (modlitba)
- Modlíme se tak, jak žijeme, protože žijeme tak, jak se modlíme
PŘÍBĚH O PRINCI VE VYHNANSTVÍ
Jistý král měl syna, který se těžce provinil. Za trest ho poslal do vyhnanství. Princ trpěl hladem i zimou
a přestal doufat v odpuštění. Po letech za ním poslal král vyslance, který mu sdělil: „Můžeš si přát, co
chceš, přání ti bude splněno.“ Ten překvapen sdělením požádal o chléb a kabát. Úplně zapomněl, že
je princ a že může žádat odpouštění a vrátit se do paláce. Kolik královských synů a dcer – pokřtěných
se po spáchané vině dostali daleko od Boha a místo, aby požádali o odpuštění, prosí o „žvanec a kus
hadru“. Zapomněli, že Bůh nabízí odpuštění a návrat do jeho blízkosti, ochrany, pomoci a požehnání.
Dar BÁZNĚ BOŽÍ
= mít rádi Boha nade všechno
- Není strachem z Boha, ale úcta k němu – bojíme se hříchu a chceme být stále v Boží blízkosti
- Vědomí, že vše máme od Boha – i lidi, kteří jsou kolem nás
PŘÍBĚH O CÍSAŘOVNĚ
Když zemřel jeden císař, mladý princ se připravoval na to, že zaujme jeho místo. Moudrý starý
vychovatel mu nabídl pomoc: „Než usedneš na trůn, vyvol si svou budoucí císařovnu. Vysvětlím ti, jak
najít tu, která je toho nejvíc hodna.“ Na pozvání prince se sešly na královské audienci nejkrásnější
dívky z celé země. Princ oznámil podmínky soutěže: „Dám každé z vás semínko. Ta, která mi přinese
za šest měsíců nejkrásnější květinu, stane se císařovnou.“
Nejmladší pomocnice v kuchyni, která byla do prince tajně zamilovaná, se rozhodla, že se soutěže
také zúčastní. „Vím, že nemohu být nikdy vybrána, ale je to moje jedinečná příležitost, jak být
alespoň pár okamžiků princovi po boku. A už to mě naplňuje štěstím,“ pomyslela si. Když na dívku
přišla řada, vzala si své semínko – malinké tmavé zrnko – a odnesla si ho domů zabalené v kapesníku.
Pečlivě ho zasadila do květináče plného té nejlepší měkké a vlhké hlíny. Nebyla v zahradnictví nijak
zběhlá, ale věnovala semínku obrovskou trpělivost a něhu. Každé ráno úzkostlivě zkoumala tmavou
zeminu a doufala, že už uvidí vyrážet očekávaný výhonek.
Uběhlo šest měsíců, ale z jejího květináče nic nevyrostlo. Přišel den další audience. Když dívka přišla
do paláce svým květináčem, ve kterém byla jen hlína a žádná rostlina, viděla, že všechny ostatní
soutěžící mají výborné výsledky. Vešel princ a na každou dívku se velmi pozorně a pečlivě podíval.
Prošel před každou z nich. Květiny byly opravdu nádherné. Podíval se i na kuchařskou pomocnici,
která si netroufala ani pozvednout oči a svůj ošklivě prázdný květináč téměř schovávala. Když princ
prozkoumal všechny dívky, zastavil se uprostřed sálu a oznámil výsledek soutěže: „Nová císařovna a
moje nevěsta je tato dívka.“ V hlubokém tichu byl téměř slyšet tlukot všech srdcí. Princ vzal bez
váhání za ruku mladou služebnou. Pak vysvětlil důvod svého rozhodnutí: „Tato dívka jako jediná
vypěstovala květinu, díky níž je hodna stát se císařovnou – květinu poctivosti. Všechna semínka, která
jsem vám rozdal, byly jen kousky obarveného dřeva, a z těch by nikdy nic vyrůst nemohlo.“