Leží 4,5 km Severně od Přerova v údolí potoka Olešnice, 266 m n. m.
První písemná zmínka z r. 1318 „de Czekina“. Po Czekini se psal vladycký rod, z něhož se jmenuje 1318 Zdeněk a jeho syn Viknan, 1368 bratří Zdeněk, Protiva a Diva a 1437 opět Diva z Čekyně. Pravděpodobně již tehdy tu stávala tvrz, i když se výslovně zmiňuje až r. 1368, kdy ves drželi bratři Zdeněk a Protiva z Čekyně a později ještě jejich bratr Diva. Divovy dcery Markéta, Eliška, Anna a Kateřina z Čekyně zapsaly 1447 tvrz a ves Čekyni s patronátem v Kokorách, Hřivínovu Lhotu, Jurkovu Lhotu a Zábeštní Lhotu Janu Mukařovi z Kokor, který tu seděl ještě 1492. R. 1497 drželi Čekyni vlastní bratři Vilím, Kuník a Jan z Vrchlabí, 1526 Kuneš z Vrchlabí, 1550 Oldřich, Havel a Kunata bratři nedílní z Vrchlabí (jejich bratr Mukař byl již nebožtíkem) a 1553 Jan Kurovský z Vrchlabí, dále 1562 Kunata Kurovský z Vrchlabí, 1574 Jan Pivce z Hradčan, pak Tas Podstatský z Prusinovic, jehož manželkou byla Mandalena Přepyská z Rychenburka, 1597 jeho syn Jetřich mladší Podstatský z Prusinovic, jehož manželkou byla 1602 Bohunka Odkolková z Újezdce, v l. 1609–1633 druhý Tasův syn Tas Václav Podstatský z Prusinovic.
Po smrti Tasa Václava Podstatského z Prusinovic nastal o statek dlouholetý právní spor mezi dědici, který skončil teprve 24. června 1662 narovnáním v tom smyslu, že Mořic Žeranovský ze Sezenic posdoupil své nároky na čekyňský statek Jindřichu Maxovi Brabantskému z Chobřan za 65 000 zl. z mateřského podílu.
Podle Lánového rejstříku z r. 1675 žilo ve vsi 29 usedlých, z toho bylo 7 starých a 4 noví usedlí, 14 starých poustek a 4 nové poustky.
Jindřichovi synové Ferdinand, Max a Zikmund Rudolf prodali Čekyni s Penčičkami roku 1681 Janu Miniatimu svobodnému pánu z Campoli na Ptení a Suchdolu za 23 506 zl. Po jeho smrti koupila Čekyni, Penčičky, Žeranovice, Lhotku, pivovar a lihovar 12. září 1697 Marie Terezie ovdovělá hraběnka Windischgrätzová pro svého nezletilého syna Leopolda. Tím se dostala Čekyně k Přerovu, a to až do roku 1780.
Nový majitel prodal zděděné panství 22. července 1732 (Přerov, Čekyni se zámkem a Zábeštní Lhotu) Janu Václavu Želeckému z Počenic za 180 000 zl. a 1000 zl. klíčného. Želecký zemřel roku 1740 velmi zadlužen, a proto Přerov a Čekyni koupila 1. února 1745 přerovská obec. Ta ale neměla právo držet deskové statky, a proto již podruhé prodali statek zemští zplnomocněnci Amandovi z Petřvaldu, po němž dědil synovec Bernard, jímž roku 1763 rod vymřel.
Panství s příslušenstvím připadlo Františkovi z Khuenburku, který je 7. dubna 1766 prodal Arnoštovi svobodnému pánovi Petrášovi. Roku 1780 byl Přerov prodán pro dluhy, takže Petráš držel jen Čekyni, Penčičky a Zábeštní Lhotu, ale i ty prodal 1. října 1801 Antonínu svobodnému pánovi Braidovi. Ten zavedl na statku chov jemnorouných ovcí a roku 1804 založil továrnu na sukna. Protože zemřel 16. března 1825 bez poslední vůle, byly statky odevzdány 18. prosince 1827 jeho dětem Karolíně, Antonínu a Mořicovi. Statek ale nemohli udržet, a proto přešel na Josefa svobodného pána z Eichhofu na Rokytnici. Za něho zanikl chov ovcí a roku 1863 i samotná továrna.
Pečeť:
+ OBECNI + PECET + ZECINSCA – pluh
před rokem 1749
Do 1780 mělo panství stejné držitele s panstvím přerovským. Dle Schwoyovy topografie zde žilo k r. 1791 ve 49 domech 50 rodin, celkem 215 osob. František Josef svobodný pán Petráš prodal 1801 Čekyni, Penčičky a Zábeštní Lhotu Antonínovi hraběti Braida, jenž proslul dobročinností a zemřel 1825. R. 1804 zřídil v Čekyni manufakturu na výrobu suken a 1808 mu bylo k jejímu provozování uděleno tovární oprávnění. V provozu měl 13 stavů a byl v obchodním spojení např. s Moskvou. Ročně vyráběl 500 kusů suken a z toho 126 kusů bylo exportováno do ciziny. Severozápadně od zámku byla postavena řada domů pro dělníky a místo bylo zváno Borošín. Statky byly 18. 12. 1827 odevzdány jeho dětem Karolíně, Antonii a Mořicovi rovným dílem. R. 1831 byli společníci nuceni v důsledku smrti ředitele Josefa Navrátila továrnu zrušit a zřekli se továrního privilegia.
R. 1835 byly statky Čekyně, Penčičky a Zábeštní Lhota prodány v licitaci za 103 200 zl. Josefovi rytíři von Eichhoff.
Na návsi stojí kaple, která byla přestavena ze zrušené kontribuční sýpky roku 1874. Škola byla postavena roku 1883, předtím chodily děti do Předmostí.
Na vrchu v severní části vyrostl začátkem 20. stol. komplex obytných a hospodářských budov, kdysi včetně tenisového kurtu a stájí pro závodní koně, který vlastnili majitelé přerovské firmy Heinik, dědici a spol. – Angličané Benn a Dare.
Renesanční zámek z 2. pol. 16. stol., upravený v 18. stol. s hospodářskou budovou (ovčínem), kulturní památka. Zámecký park byl založen v r. 1766 za tehdejšího majitele panství Arnošta Petráše. Upravil jej zahradník Josef Winkle. O době založení parku podává svědectví kamenný pískovcový pomníček, který stojí v úžlabině na jižní straně zámku. V roce 1924 získala areál zámku Okresní péče o mládež v Přerově a po rozsáhlé adaptaci v něm byla umístěna Dětská ozdravovna Ch. Masarykové.
Ignác Florik († 6. 6. 1872, * 28. 6. 1951 Čekyně), stál modelem k jezdecké soše Jana Žižky od sochaře Bohumila Kafky umístěné před Památníkem osvobození na Vítkově.
Počet obyvatel/domů
1791 1869 1900 1950 2001 (bez později připojených částí obce)
215/49 482/73 543/90 709/177 634/224
Vápencový lom, výroba tvarůžků. R. 1956 bylo založeno JZD Čekyně, 1964 JZD Předmostí se spojilo s družstvem v Čekyni do celku pod názvem JZD Čekyně-Předmostí.
Farnosti: 1629 (Přerov), 1703 (Kokory), 1809 (Předmostí)