Obecní pečeť
v pečetním poli půlený štít, v horní části šest kuželů – 4 a 2, v dolní části rádlo a zkřížená krojidla. Štít obklopený rozvilinami, nad ním křížek.
Do r. 1850 panství Nenakonice, od r. 1850 vlastní správa. V l. 1850–1877 politický okres Kroměříž, 1877 Přerov, soudní okres Přerov. V l. 1945–2002 okres Přerov. 1950–1954 místní část Přerova, pak samostatná, od 1976 část obce Přerov. Od r. 2002 obec s rozšířenou působností Přerov, pověřeným obecním úřadem Přerov, stavební úřad Přerov, matriční úřad Přerov.
Počet obyvatel: 1850 – 430, 1900 – 439, 1930 – 761, 1950 – 672, 2001 – 332. 2022 – 363.
První písemná zmínka z r. 1141 „Dilgonici“ (CDB I, 115) v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka. Dluhonice patřily k statkům olomouckého biskupství. Biskup Robert odkázal v roce 1232 Dluhonice s poplužím nově zřízenému proboštství při témže kostele a od té doby byly církevním majetkem, z času na čas pronajímaným a posléze připojeným ke kapitulnímu statku se sídlem v Nenakonicích. R. 1389 dal markrabě Jošt do správy Erhartovi z Kunštátu, později Jan z Cimburka, který r. 1462 prodal Dluhonským pastvisko podle Bečvy, zvané Blaně, které se pak stalo předmětem častých sporů mezi poddanými sousedních vsí a vrchnostmi. Dluhoničtí měli spory i se svou vrchností, podobně jako jiné vsi patřící kapitule. R. 1516 odevzdali Dluhoničtí berni, která jim byla vrácena, podruhé dali 12 zl. V roce 1609 si stěžovali na probošta u soudu, že jim činí překážky v náboženství tím, že jim brání chodit do kostela v Předmostí, k němuž od pradávna náleželi, a že po nich vymáhá více nepovinných platů. Soud rozhodl v jejich prospěch. Podle Lánového rejstříku z r. 1676 žilo ve vsi 29 usedlých. Dle Schwoyovy topografie zde žilo k r. 1791 celkem 328 osob v 48 domech. V roce 1841 proťala katastr obce železnice a rozdělila jej na dvě části, v roce 1924 zde byla vybudována železniční stanice a nákladiště. R. 1857 oheň zničil velkou část obce. Dne 16. 7. 1866 bitva mezi pruskou jízdou a rakouským praporem Gyulaiova pluku. Paměť toho uchovává společný hrob tří rakouských a čtyř pruských vojáků před vchodem na hřbitov. Od začátku 20. století se v jižní části Dluhonic, zvané Stará Bečva, začali usazovat železniční zřízenci a dělníci. Tato část obce pak byla v roce 1961 vykoupena kvůli rozšíření Přerovských chemických závodů. Obec byla osvobozena 8. 5. 1945. V r. 1958 zahájena stavba kulturního domu, 1969 slavnostně otevřen. R. 1966 zahájila provoz samoobsluha Jednoty. R. 1969 zavedly Přerovské chemické závody na Staré Bečvě vodovod, protože při stavbě neutralizační stanice stáhly vodu ze studní. R. 1974 byla po čtyřleté výstavbě dokončena kanalizace, 1975 dokončena vodovodní síť. R. 1993 se konalo referendum za osamostatnění obce, ministerstvo vnitra osamostatnění zamítlo. R. 2000 začala plynofikace.
R. 1842 exkurendní škola, 1949 dvoutřídní obecná škola, 1978 zrušena.
R. 1946 založen divadelní soubor, 1947 loutkářský soubor.
Těžištěm rozsáhlé beletristické tvorby tzv. moravského Jiráska Josefa Františka Karase (* 4. 10. 1876 Tišnov, † 19. 2. 1931 Dluhonice) čítající téměř 150 děl nejrůznějších žánrů byl historický román, vedle toho napsal knížky určené mládeži i prózy s aktuálně společenskou tematikou.
Čtenářský spolek od 1895, Místní odbor Ústřední Matice školské 1897, Sbor dobrovolných hasičů 1905, TJ Sokol 1919, Dělnická tělocvičná jednota 1919, Rybářský spolek 1923, Jednota povýšení sv. Kříže 1927, Odbočka Svazu čs. mládeže socialistické 1930. Sdružení zahrádkářů Praizler 1936. Občanské sdružení Krajina Dluhonice, vznik 2001. T. J. Sokol Dluhonice, vznik 1991.
Hanácká lidová stavba čp. 15 z konce 18. stol. s klasicistním průčelím, kulturní památka. V r. 1927 byla postavena na návsi kaple Povýšení sv. Kříže a před ní byl zřízen pomník padlým v 1. světové válce. Pomník padlým v bitvě u Dluhonic a Rokytnice v r. 1866 u polní cesty ke hřbitovu, kulturní památka. Na hřbitovní zdi je osazena pamětní deska připomínající kanadského letce, jehož letadlo bylo sestřeleno ve vzdušném souboji 1944.
Inocenc Horák (* 1. 3. 1870, † 27. 12. 1962), zvěrolékař, zootechnik, odborný spisovatel.
Antonín Suchánek (* 25. 5. 1897, † 21. 3. 1983), ředitel školy a kronikář.
Podnikání: Záložna od 1898, elektrárenské družstvo od 1924. R. 1952 vzniklo JZD Dluhonice, 1962 sloučení s JZD Dluhonice a Luková pod názvem JZD Pobečví se sídlem v Rokytnici.
Sport: Výrazných úspěchů dosahuje házenkářský oddíl.
Boží muka – u státní silnice do Rokytnice – barokní, 18. století.
Kaple Povýšení sv. Kříže – před čp. 46 na Návsi. Vlevo v soklu pam. kámen vysvěcení: POSVĚCEN 18. IX.1927
Kamenný kříž – ústřední na hřbitově. Na stupni třístupňový hranolový podstavec, sokl se zrcadly půlkruhově zakončenými, vepředu s reliéfem P. Marie a vyrytým datem 1866, vlevo vyryto JHOS a kříž v kruhu, vpravo vyryt mariánský znak v kruhu. Vzadu signace: Ernst Melnitzký/ v Olomouci. Nad podstavec kříže s jednoduchým křížem a kamenným korpusem a svislou páskou INRI.
Kamenný kříž – u polní cesty do Předmostí (kousek od hřbitova zpátky k vesnici). Na dvou kamenných stupních hranolový trojstupňový podstavec vepředu s reliéfem P. Marie Bolestné a nápisem, kol dokola reliéfní rostlinný motiv ukončen krycí deskou rovněž zdobenou, nad podstavec kříže vepředu s reliéfními ratolestmi a JHS a křížem, podstavec kříže také zdoben, Golgota a jednoduchý kam. kříž s kamenným korpusem a svislou páskou s INRI. Vepředu nápis: O vy všichni, kteří jdete/ cestu touto patřte je-li/ bolest jeho bolest má! Vpravo na podstavci kříže signatura: Ernest Melnitzky v Olomouci.
Boží muka – vedle kříže. Čtyřboká ze smíšeného zdiva s kaplicí a čtyřmi mělkými nikami, stříška z cihel naplocho položených, kaplice novodobě vyzděná.
Kamenný kříž – u cesty a čp. 9. Na dvou betonových stupních trojstupňový v rozích zdobený hranolový podstavec, vepředu s reliéfem Matky Boží, nad krycí deska a cibulový podstavec kříže vepředu s reliéfem kalichu, nad kalichem andílčí hlavička, jednoduchý kamenný kříž s kamenným korpusem a svislou páskou JNKŽ. Vzadu: 1873.
Jednota Povýšení sv. Kříže v Dluhonicích (spolek pro postavení kaple) nechala vyhotovit stavební plány přerovským zednickým a tesařským mistrem Josefem Köhlerem. Dne 9. července bylo vydáno stavební povolení okresní správou politickou. Stavba byla v hrubé podobě hotova do konce roku (za 132 500 korun). Její slavnostní vysvěcení se uskutečnilo již 15. července 1928. V tom roce byla zbouraná stará kaple se zvonicí.
V roce 1927 Josef Köhler na společných základech s kaplí postavil hasičské skladiště. Olomoucký arcibiskup vymáhal pro spojení obou staveb povolení u papežské stolice. Dne 4. června 1927 vydal arcibiskupský ordinariát povolení ku stavbě kaple v takové podobě, aby pod kaplí se mohlo přechovávat hasičské nářadí.
Na podzim roku 2004 byly provedeny generální opravy kaple (oprava střechy, výměna rýn a svodů, obnova omítky, nová elektroinstalace, vymalování interiéru). Roku 2006, 9. 7., blesk udeřil do věže kaple, sjel dolů a poškodil elektrický zvon.
S Köhlerem byli v Dluhonicích asi spokojeni, protože už 6. června 1927 mu byla zadána stavba hřbitova, včetně studny, stavební povolení z 1. října 1926. Pozemky na hřbitov obec koupila od Josefa Hanzlíka a Antonína Davídka. Kolaudace obecního hřbitova 18. srpna 1927. Záhy zde byly pohřbeny dvě ženy: Celestína Chytilová (15. 7.) a Antonie Gintrová (29. 7.). Církevní vysvěcení hřbitova se nekonalo, v rámci svěcení kaple byl posvěcen jen kamenný kříž, jenž byl na hřbitov přinesen od školy. Hrobníkem byl ustanoven malorolník Antonín Suchomel. Poplatky: za vykopání hrobu 15–25 korun pro dítě, 30–50 za dospělou osobu, za místo pro rodinný hrob 20–40 korun, pro hrobky na 50 let platil poplatek 50 korun za každý metr krychlový výkopu. Roku 2006 opravena klenba hřbitovní brány.